Růst žaber u axolotla a vliv přístupu k hladině

xolotl mexický (Ambystoma mexicanum) je neobvyklý obojživelník, který si po celý život uchovává larvální znaky – včetně vnějších žaber. Přesto se jeho dýchání neomezuje pouze na ně.

Jak axolotl dýchá

Axolotl využívá tři způsoby získávání kyslíku:

1. Žábry – hlavní metoda u mladých a zdravých jedinců v chladné, dobře okysličené vodě.

2. Pokožka – difuzí kyslíku přímo přes kůži.

3. Plíce – občasným vynořením a polknutím vzduchu z hladiny.

Proč mohou žábry slábnout

K atrofii nebo zmenšení žaber dochází, pokud:

• je voda teplejší a obsahuje málo kyslíku;

• axolotl často využívá plíce místo žaber;

• je zvíře dlouhodobě ve stresu nebo nemocné.

Uzavření hladiny a jeho účinky

Pokud se axolotlovi znemožní přístup k hladině (např. zakrytím vodní plochy) a zároveň se zajistí silná aerace, je nucen více využívat žábry a kožní dýchání. To může vést k tomu, že žábry zesílí a stanou se „načechranějšími“.
Účinek je ale omezený:

• obnova žaber trvá týdny až měsíce;

• pokud byly výrazně zakrnělé, nemusí se vrátit do původního stavu;

• při nedostatečné aeraci hrozí riziko udušení.

Bezpečnější stimulace růstu žaber

Místo úplného uzavření hladiny se doporučuje:

• Udržovat teplotu vody mezi 16–18 °C – chladnější voda pojme více kyslíku.

• Silná aerace nebo proudění – bublinky a pohyb hladiny zvyšují obsah kyslíku.

• Kvalitní filtrace – nízký obsah amoniaku, dusitanů a dusičnanů.

• Tlumené světlo a klid – snižují stres, který ovlivňuje vitalitu žaber.

Uzavření hladiny může u axolotla částečně podpořit růst žaber, pokud má k dispozici dostatek rozpuštěného kyslíku z aerace. Tento postup ale nese rizika a bezpečnější je dosáhnout stejného efektu prostřednictvím optimálních podmínek ve vodě, nikoli omezením přístupu k vzduchu.